Meda a Jan Mládkovi patřili k výrazným osobnostem poválečného exilu a zásadním způsobem se zasloužili o propagaci české kultury ve světě. Pokračováním a završením jejich činnosti ve svobodných poměrech byl vznik pražského Musea Kampa v roce 2003, které opatruje kolekci děl Františka Kupky a rozsáhlou sbírku českého a středoevropského umění od šedesátých let do současnosti. Jan Mládek zemřel několik měsíců před sametovou revolucí, paní Meda jej přežila o víc než třicet let. Zemřela začátkem května 2022 v nedožitých 103 letech.
Rosice si jako místo svého a Janova posledního odpočinku vybrala sama paní Meda, protože právě z Rosic měla pocházet rodina Mládkova. Jejich hrob na rosickém hřbitově označuje betonová socha sv. Františka z Assisi od profesora Jana Hendrycha, který přes pětadvacet let vedl sochařský ateliér na pražské akademii. Dlouhodobá výstava Meda & Jan Mládek: Život, exil, umění na zámku Rosice seznamuje s životem a dílem těchto dvou neopominutelných osobností. Součástí moderně řešené expozice ve dvou zámeckých sálech je historický nábytek z jejich amerického bytu, šaty a šperky paní Medy, předměty osobní povahy i vybraná umělecká díla.
Meda Mládková (1919–2022) byla celoživotní propagátorkou české kultury. Její exilové nakladatelství Éditions Sokolova v roce 1953 mimo jiné vydalo první monografii malířky Toyen a v Paříži se spřátelila s průkopníkem abstrakce Františkem Kupkou. Ve Spojených státech amerických později spolu s manželem vybudovali největší soukromou sbírku jeho děl. Svými nákupy zároveň podporovali řadu osobností domácího umění šedesátých až osmdesátých let. Půl století prožila v exilu, po návratu do České republiky iniciovala vznik Musea Kampa. Její motto znělo: „Když chceš, tak můžeš.“ Právě odhodlání a neústupnost, se kterými se pouštěla do všeho, co dělala, byly pro českou společnost převálcovanou čtyřiceti lety komunistické totality velice cennou a inspirativní lekcí.
Jan Viktor Mládek (1911–1989) byl česko-americký ekonom a diplomat. Z pověření československé exilové vlády se v roce 1944 podílel na ustavení Mezinárodního měnového fondu a později byl jedním z jeho ředitelů. S Medou, rozenou Sokolovou, se seznámil v roce 1954 v Paříži. V šedesátých letech přesídlili do Washingtonu, D. C., kde nalezli nový domov a získali americké občanství. Mezi pravidelné hosty v jejich domě patřily zejména osobnosti americké diplomacie a politiky s kořeny ve střední Evropě, od Henryho Kissingera, bezpečnostního poradce a ministra zahraničí ve vládách prezidentů Richarda Nixona a Geralda Forda, přes finančníka George Sorose až po akademičku a později první ženu v čele amerického ministerstva zahraničí Madeleine Albrightovou.
