Oslavila dvacet let a stále baví diváky. Nadčasová hra Na koho to slovo padne přichází na česká pódia

Jedna z nejúspěšnějších divadelních her našich sousedů, postavená na pětici oduševněných výkonů zavítá v neděli 20. března do Brna, v pondělí 21. března do Prahy, v neděli 10. dubna do Ostravy a v pondělí 11. dubna do Olomouce.


Známá jména slovenské divadelní scény Lukáš Latinák, Juraj Kemka, Marián Miezga, Róbert Jakab a Vladimír Kobielsky se tak představí v groteskním příběhu pěti individuí zavřených v jedné místnosti ve společnosti jednoho revolveru. Kdo ho má, ten má moc. Avšak každý má o ní svou vlastní představu. 

Hru Na koho to slovo padne hrajete roky a patří k nejoblíbenějším. V čem je kouzlo této hry, že jí Slováci zůstali věrní i po letech? 

Róbert Jakab: To by byla spíše otázka na naše diváky. V lednu to bylo dvacet let, co hrajeme tuto hru. Začátek sahá na naše studium na Vysoké škole múzických umění, kde jsme tuto hru nazkoušeli s režisérem Petrem Mankoveckým. Provází nás od začátku naší profesionální kariéry a od té doby nám velmi přilnula k srdci. A je velkým štěstím, že ji Vlado Čierny vzal do Astorky, protože tak může žít dál. Tato hra je pro nás hodně specifická v tom, jak blízko k nám má. Z hlediska tématu, že ve hře koluje zbraň a stále má v rukou moc nějaký jiný prototyp člověka, si myslím, že ´pořád bude aktuální. Když byl její maďarský autor Gábor Görgey na 200. repríze, tak nám řekl, že ho moc těší, že se jeho hra překládá do různých jazyků a že je o ni zájem. Ale že je z toho zároveň i trošku smutný, protože je její téma takový smích přes slzy.

Hru jste nastudovali ještě jako studenti. Jak jste se k ní dostali?

R. J.: K této hře jsme se dostali náhodou. Ďuro Kremka ještě předtím dělal a hrál v Martinském divadle, kde se hrávala hra Chodí Pešek okolo. Jemu se to moc líbilo, tak to donesl Petrovi Mankoveckému, který byl tehdy doktorandem na škole. A potom to už bylo vybavené. 

Když jste s hrou začínali, Slovensko vypadalo jinak a doznívaly krušné časy, parlamentní volby v 1998 přinesly na post premiéra Mikuláše Dzurindu. Jaké reakce jste měli v začátcích s touto hrou? A jaké máte dnes?

R. J.: Reakce jsou pořád stejné, ať to hrajeme doma nebo venku. Ta hra je nadčasová a myslím si, že v každé jedné době si najde svého diváka. Nejsou v ní žádné politické narážky, proto je jedno, jestli to hrajeme teď, v minulosti nebo to budeme hrát za deset let. Tím, že je nadčasová, je pořád aktuální.

Jaký odkaz nabízí dnes?

R. J.: Já bych budoucím divákům, kteří tuto hru ještě neviděli, doporučil k ní přistupovat hlavně z toho hlediska, že si v ní každý najde prototyp toho svého „mocipána“ zneužívajícího moc. A myslím si, že se to děje v každé době. 

S inscenací jste se dostali i do zahraničí, uvedli jste ji v USA, ale například i v Maďarsku, odkud pochází její autor. Jaké jste měli odezvy za hranicemi?

R. J.: V zahraničí jsme měli výborné ohlasy, hráli jsme ji i v Kanadě, Austrálii nebo ve Francii. Venku byly ty odezvy vřelejší, protože se lidé těšili, že za nimi přišlo kvalitní a slovenské divadlo. Když jsme hráli v Maďarsku, poté na pódiu vystoupil i autor hry. Byl to velmi sympatický pán a pro nás to byl mrazivý zážitek, že tam byl autor hry, která nás provází tak dlouho. Lpěli jsme na každém jeho slově. 

Cestování na vystoupení nejen za hranice, ale do různých měst Slovenska určitě přináší i mnoho zážitků. Zmínil byste nějaký, při němž se ještě pořád rozesmějete?

R. J.: Já jsem měl jeden takový speciální zážitek, když jsme hráli v nějakém městě. Na konci hry se dostávám ke zbrani já a Lukáš Latinák mi ji tedy předává. Tehdy ji trochu hodil a rozbil mi tak hlavu. Hru jsem dohrál tak, že mi po tváři stékala krev. Musel to být velmi dramatický zážitek pro diváky, kteří museli přemýšlet, jak to hraji a odkud mi ta krev teče. Myslím si, že nikdo ani náhodou nepřemýšlel o tom, že mám doopravdy rozbitou hlavu. Takže když jsem dohrál, šel jsem rovnou k doktorovi, aby mi hlavu zašil. A i tam to bylo výborné. Tehdy jsme ještě nebyli natolik známí, a tak jsem mu vysvětloval, že mi kolega hodil do hlavy zbraň, a myslím, si, že tehdy vůbec netušil, že se baví s hercem. Musel si o mě všelico myslet. Ale těch bizarních zážitků máme s touto hrou hodně. 

20. 3. (neděle)
Start: 19:00 hod.
Místo: Dělnický dům, Jamborova 3323/65, 615 00, Brno - Židenice
Event: www.fb.com/events/291080399756322

21. 3. (pondělí)
Start: 19:00 hod.
Místo: Divadlo Palace, Pasáž Jalta, Václavské nám. 43, Praha 1
Event: www.fb.com/events/709194713578553

10. 4. (neděle)
Start: 19:00 hod.
Místo: Dům kultury města Ostravy, 28. října 2556/124, 702 00 Ostrava
Event: www.fb.com/events/1934539623419305

11. 4. (pondělí)
Start: 19:00 hod.
Místo: Kino Metropol, Sokolská 572/25, 779 00 Olomouc
Event: www.fb.com/events/430137972224933

Vstupenky: bit.ly/ArtefaktCZ

Fotogalerie
NetConcert Music by Frank Zappa

Komentáře

Váš komentář článku...

Zadejte vaše jméno
Zadejte váš email
Zadejte komentář

Další články z rubriky

Popelka

Hlavní zprávy

 

NetConcert Angelique Kidjo