Vědci z CEITEC VUT v Brně testují vstřebatelné kostní lepidlo, které má umožnit spojovat i drobné úlomky při tříštivých zlomeninách. Dvoukomponentní porézní materiál lze aplikovat injekčně a po několika týdnech se má rozložit na látky přirozeně se vyskytující v těle. Preklinické testy nyní probíhají na ovčích modelech a před případným klinickým využitím bude nutné provést další nákladné zkoušky.
Vědci z CEITEC VUT v Brně vyvíjejí vstřebatelné kostní lepidlo pro tříštivé zlomeniny. Materiál má umožnit přichytit jednotlivé úlomky kosti zpět na jejich místo a následně se postupně vstřebat. Po několika týdnech se má rozložit na látky, které se v těle přirozeně vyskytují.
Při léčbě tříštivých zlomenin lékaři v současnosti zpevňují větší úlomky například pomocí kovových dlah a šroubů. Menší části kosti ale často nelze spolehlivě připevnit, protože jsou příliš malé pro sešroubování, a při operaci se proto odstraňují. Vyvíjené lepidlo má nabídnout možnost jejich zachování.
Lepidlo se skládá ze dvou částí. První tvoří lepivý gel a druhou biokeramický prášek. Po smíchání vzniká hmota, která dokáže spojit kostní úlomky a zároveň zůstává porézní.
Póry umožňují průchod krve a živin a podle výzkumníků také kmenových buněk, které se v těle běžně vyskytují například v kostní dřeni. Ty mohou materiál postupně obklopit a podílet se na jeho přeměně v kost.
Lepidlo se má během několika týdnů vstřebat a rozložit na látky přirozeně přítomné v těle. Postupně se z něj mají uvolňovat také vápník a fosfor, které podporují přestavbu na kost. Do materiálu lze podle výzkumníků přidat také antibakteriální a hojivé látky.
Při hledání vhodného složení se vědci inspirovali mušlemi. Ty se dokážou přichytit ke kamenům i ve vlhkém prostředí. Pro vývoj kostního lepidla bylo podobné chování důležité, protože materiál musí fungovat také při kontaktu s krví a dalšími tělními tekutinami a neměl by se rozpouštět ani vyplavovat.
Vědci proto zkoumali chemické složení proteinů, které mušle používají k přichycení k podkladu. Na podobném principu nyní pracuje také vyvíjené lepidlo.
Jednou z jeho výhod má být injekční aplikace, která umožňuje materiál rovnoměrně nanést. Výzkumníci zároveň počítají s možností přichytit drobné kostní úlomky pod rentgenovou kontrolou bez nutnosti rozsáhlého operačního zásahu.
Právě malé úlomky, které se při klasických operacích často odstraňují, by tak bylo možné podle výzkumného týmu zachovat. Jejich pohyb v těle může například omezovat funkci kloubu, pokud je nelze jiným způsobem stabilizovat.
Lepidlo už prošlo řadou testů a nyní pokračuje preklinické testování na ovčích modelech. Podílejí se na něm také lékaři z Fakultní nemocnice Brno, kteří zajišťují operace, odborníci z Výzkumného ústavu veterinárního lékařství, kde testování probíhá, a specialisté z ČVUT v Praze. Ti měří biomechanické vlastnosti srostlých kostí.
Po dokončení preklinické fáze bude možné přistoupit ke klinickým testům. Ty si podle výzkumného týmu vyžádají desítky až stovky milionů korun. Vědci proto hledají výrobce, který by měl o technologii zájem a pomohl financovat další testování.
Výzkumný tým současně řeší patentovou ochranu lepidla. Vedoucí výzkumné skupiny Pokročilých biomateriálů na CEITEC VUT Lucy Vojtová se výzkumu vstřebatelného kostního lepidla věnuje podle institutu 20 let.
Výzkumníci spatřují možné využití materiálu především u tříštivých zlomenin. Technologie má díky svému složení a možnosti kombinovat lepidlo také s dalšími látkami potenciál pro další využití, jeho konkrétní rozsah ale bude záviset na výsledcích dalšího testování.