Vědci z Masarykovy univerzity v Brně potvrdili, že Slované přišli do Evropy kolem 6. století z oblasti dnešní severozápadní Ukrajiny. Analýza DNA vyvrátila dřívější teorie o jejich původu, zdůraznila roli žen v kulturním spojení a odhalila, že Slovanský rozmach byl přirozeným demografickým jevem.
Vědci z brněnské Masarykovy univerzity prokázali, že Slované přišli do Evropy z oblasti dnešní severozápadní Ukrajiny kolem 6. století našeho letopočtu. Překvapivé zjištění vyvrátilo předchozí hypotézy, které naznačovaly, že Slované mohou mít původ v různých částech Evropy, včetně Polska. Studie, publikovaná v prestižních časopisech Nature a Genome Biology, ukázala, že Slované si nepodmaňovali nová území bojem.
Vědecký tým sestával z odborníků z několika zemí. Pracovali s více než 550 kosterními pozůstatky z východního Německa, České republiky, konkrétně z okolí Břeclavi, Chorvatska a Polska. Z kostí byly odebrány vzorky prachu, které umožnily detailní analýzu DNA. Tento proces zahrnoval použití malého množství, postačujícího k navrtání zubu či kosti.
Výzkum odhalil, že přítomnost ženské genetické linie svědčí o tom, že spojenectví a kulturní spojení mezi Slovany a místními obyvateli zajišťovaly především ženy. Tyto ženy se vdávaly do jiných komunit, zatímco muži zůstávali na původních sídlech. To naznačuje, že Slované se integrovali do již existujících společenství v Evropě.
Slované žili v jednoduchých podmínkách, obývali zemnice a věnovali se především zemědělství. Jejich skromný životní styl a schopnost přizpůsobovat se změnám jim pomohly přežít v období nestability po pádu římské říše. Díky těmto podmínkám dokázali prosperovat a stát se významnou součástí evropské populace.
Překvapujícím zjištěním byla velikost slovanských rodin, které měly často až sedm dětí. Tato demografická charakteristika vedla k rychlému rozšíření a proletření Slovanů po Evropě. Na rozdíl od předchozích teorií, jež naznačovaly dobyvačný charakter Slovanů, výzkum potvrdil, že jejich rozmach byl spíše důsledkem přirozeného přibývání obyvatelstva.
Autoři studie, jako Zuzana Hofmanová a Jiří Macháček, nyní plánují pokračovat ve svém výzkumu. Zaměří se na detaily historického vztahu mezi slovanskými rodinami, lokalitami a jak historie v oblastech bez hojného množství historických dokladů mohla probíhat.