Dnes nikoho ani nenapadne, že by v domácnosti netekla pitná voda. Nedovedeme si představit chodit na kadibudku za domem na dvoře. Standard, na nějž jsme zvyklí, zprostředkovávají a stále rozvíjejí Brněnské vodárny a kanalizace (BVK). Ty se již 150 let starají o zásobování Brna vodou, spravují také rozsáhlou kanalizační síť ve městě a čistí vody odpadní. Kromě Brna společnost dodává pitnou vodu i do okolních obcí a měst – například do Kuřimi, České, Lelekovic, Modřic a dalších.
O co se vodárny a kanalizace starají?
Úkolem Brněnských vodáren a kanalizací je výroba a dodávky pitné vody, provozování vodovodní a kanalizační sítě v Brně a dalších obcích a čištění odpadních vod. Společnost celkově pečuje o 1 425 kilometrů vodovodní sítě, což je vzdálenost, kterou urazíte autem do Neapole. Tato objemná síť obsluhuje 51 539 vodovodních přípojek, má 75 vodojemů a 45 čerpacích stanic. Nejvýznamnějším zdrojem vody pro Brno je podzemní prameniště u Březové nad Svitavou, z něj vedou dva kapacitní vodovody. Dalším je povrchová voda z nádrže Vír, která se upravuje ve Švařci. Tyto zdroje zásobují pitnou vodou celkem 416 tisíc obyvatel.
Kanalizační síť má délku 1 244 kilometrů a celkem 62 090 přípojek. Nejdůležitější zdejší čistírna odpadních vod v Modřicích ročně vyčistí odpadní vody o objemu 35 milionů metrů krychlových, což je více než dvojnásobek objemu Brněnské přehrady.
Voda ze Svratky nebyla vhodná k pití
První název společnosti, který dostala při svém vzniku v roce 1872, je Brněnská vodovodní akciová společnost. Její začátek je pevně spjat se zahájením provozu úpravny vody v Pisárkách. Ta vznikla podle návrhu britského stavitele Thomase Docwryho z roku 1863. Jeho přístup byl na tehdejší dobu velmi revoluční, využíval například biologické filtry.
Voda byla do Pisárek vedena vodovodem od Kamenného Mlýna na Svratce a ve třech biologických filtrovacích nádržích s celkovou plochou téměř 3 000 m2 upravována. Poté tekla potrubím do vodojemů na Žlutém kopci. Ty byly vybudovány souběžně se vznikem pisáreckého vodovodu. Jedná se o dva vodojemy z pálených cihel a třetí betonový. Ten byl postaven na začátku 20. století. Tyto vodojemy sloužily až do roku 1996.
Záhy se však ukázalo, že ani rozšíření vodovodu stále potřebám města nestačí. Zvláště proto, že se Brno stále rozrůstalo připojováním okolních obcí, kde fungovaly pouze studny, často zamořené prosakujícími vodami z žump, i živelným rozmachem, který způsoboval rozvíjející se průmysl ve městě. Navíc se ukázalo, že kvalita vody ze Svratky i přes veškerou snahu o její úpravu není dlouhodobě udržitelná. Ve městě stále řádily epidemické choroby tyfus, paratyfus a cholera.
Jako užitková by voda ze Svratky vyhovovala, ale pro pití byla nevhodná, navíc nestačila pokrýt zvyšující se spotřebu. S výstavbou pisárecké úpravny se vodovodní síť rozšiřovala. Za léta 1870–1874 bylo položeno 1 800 metrů nového potrubí. Později tento vodovod i vodojemy sloužily separátně pouze pro užitkovou vodu. Pro pitnou vodu vznikl samostatný řad. Až po odpojení vodojemů v roce 1996 a po rozsáhlých rozborech vody hygienici povolili opětovné připojení těchto vodovodních trubek zpět do systému zajišťujícího zásobování pitnou vodou.
V tuto dobu začíná v Brně vznikat i komplexnější kanalizační síť. Děje se to hlavně v odpovědi na vzrůstající množství splašků. Na začátku 20. století bylo ve městě 85 kilometrů funkční kanalizace, která samospádem ústila – bez jakéhokoli čištění – do řeky. Čistírna odpadních vod v Modřicích byla uvedena do trvalého provozu až v roce 1962.
Dnešní ČOV Brno–Modřice byste však v té původní hledali jen velmi těžko. Jedna z největších čistíren v republice je po významné rekonstrukci plně řízena z moderního dispečinku a chystá se na spuštění nového projektu kalového hospodářství, který přinese výrazné úspory v nákladech spojených se zpracováním kalů, odvodňovacími systémy i s následným nakládáním se zbylým materiálem.
Cesta vede do Březové. Nebo spíše z ní
Cestou ke kvalitní vodě bylo najít zdroj podzemní vody mimo město a tu poté dovést do Brna. Po velkém množství hydrogeologických průzkumů byla jako nejvhodnější varianta zvolena podzemní voda z křídových vrstev u Březové nad Svitavou. Její kapacity byly a jsou dostatečné i pro zásobování Brna kvalitní vodou. Přípravné práce na tomto opravdu rozsáhlém projektu začaly už v roce 1904. Zahrnovaly vyhloubení 14 vrtaných studní s hloubkou až 21 metrů. Samotná stavba byla zahájena v roce 1911 a hotovo bylo již v roce 1913.
Vodovodní trasa dlouhá 60 kilometrů vznikla nebývale rychle, přestože v členitém terénu musela překonat řadu překážek. Bylo například nutné prorazit tři štoly, přičemž nejdelší má 614 metrů. Až během provozu bylo celé zařízení v roce 1933 plně elektrifikováno. Kvalita práce i využitých materiálů se pravidelně ukazuje při kontrolách – např. litinové trubky prošly zkouškou v roce 1999 s doporučením k dalšímu prověření až za 50 let.
Velká pozornost se věnovala a stále věnuje prameništi. Ochranné pásmo, které každý takto důležitý vodní zdroj obklopuje, se pravidelně kontroluje a je mu věnována velká péče. I proto bylo v roce 1934 rozšířeno a zalesněno. I koryto řeky Svitavy, která touto oblastí protéká, muselo být nákladně opraveno. Při vytyčování ochranného území musela být asanována obec Muzlov.
Denní spotřeba vody v roce 1970 dosáhla 1 656 l/s, vodovody se rozšiřovaly do vznikajících sídlišť, třeba na Lesnou, do Komína či Bohunic. Kapacita tedy opět nestačila. O II. březovském vodovodu se mluvilo už v době první republiky, jeho spuštění je ale spojeno až s rokem 1975. Díky němu byly potřeby města naplněny, avšak spotřeba stále rostla. To se změnilo po roce 1989, kdy spotřeba vody začala v Brně poprvé klesat. Dělo se tak především s nárůstem vodného a stočného na volném trhu. Mezi lety 1989 až 2000 klesla spotřeba o 44 % a dále se ustálila.
Nyní je hlavním zdrojem pro Brno a okolí podzemní voda z Březové nad Svitavou a povrchová z Víru, potažmo Švařce, kde jsou využívány progresivní technologie, jako je filtrace přes aktivní uhlí nebo ozonizace vody. V letošním roce finišuje velký projekt dobudování kanalizace v pěti městských částech. Díky tomu bude na centrální kanalizaci připojeno více než tisíc domácností. V tomto projektu bylo vybudováno 17 kilometrů splaškové kanalizace.
