Co vás mile a nemile překvapilo?
Nejpříjemnějším překvapením je pro mě, jak mi pomáhají kolegové a spolupracovníci, kteří mě podpořili, abych se o vedení Zoo Brno ucházela. Určitě jsem pozornější a kritičtější k věcem, které jsem dříve vnímala okrajově. Řadový návštěvník si jich třeba ani nevšimne, ale já je vidím a chci, aby byly lepší, promyšlenější, smysluplnější.
Do čeho jste se pustila nejdřív?
Budoucnost zoo se plánuje v letech, ne v měsících. Chtěla bych na jaře návštěvníky přivítat v lépe upravené a uklizené zahradě, aby péče, kterou věnujeme údržbě celého areálu, byla vidět. Chci mít také zmapovaný takzvaný welfare zvířat, tedy jejich pohodu a podmínky, v nichž žijí. Musíme si ujasnit, jaká zvířata jsou z pohledu ochranářského prioritou, abychom se jimi zabývali pro budoucnost. Další druhy, které nepatří mezi ohrožené, a těch je většina, jsou zase dobrými ambasadory, pomáhají vysvětlovat fungování přírody. Protože máme povinnost skládat účty ohledně návštěvnosti a tržeb, je důležité se zaměřit na to, aby k nám lidé chodili i mimo hlavní sezonu. To už je ale otázka dlouhodobého plánu. Zoo má zpracovanou hezkou a chytlavou chovatelskou koncepci, tedy legendu, podle které je zahrada rozdělená na jednotlivé expozice. Někde je to geograficky, někde ekosystémově, my to máme založené na evolučních faktorech, což je velmi zajímavé, a ráda bych s tím v komunikaci s návštěvníky lépe pracovala.
Je podle vás problém parkování a zoo na kopci?
Musíme vést diskusi, jakou podobu má parkování mít – i s ohledem na životní prostředí nebo na naše sousedy v Kníničkách. Samozřejmě je pro nás pohodový průběh návštěvy zoo důležitý. Nemůžeme po návštěvnících chtít, aby se k nám ploužili po úzkém chodníku a někdy ani to ne. Nebo když přijedou školy autobusem, tak nemají kde bezpečně vystoupit. Pro handicapované, pro rodiče s dětmi a s kočárky nebo pro seniory je zatím k dispozici vláček, který jezdí až nahoru. Budeme však přemýšlet i o nějakém modernějším a hospodárném řešení. Jestli je tou cestou lanovka, to si kvůli aktuální energetické situaci a všeobecně udržitelnosti takové investice nejsem jistá.
Chystáte nové expozice?
Mému předchůdci se za těch 25 let podařilo vybudovat řadu moderních expozic, jako jsou Beringie, výběh arktických vlků nebo africká savana. Zvířata v nich mají životní podmínky odpovídající dnešním vysokým standardům. Řada původních expozic a staveb je ale konstrukčně a funkčně na hranici životnosti. Při plánování nových celků je třeba se soustředit na to, jaký život zvířatům nabízíme. Pokud jim zoo nedokáže připravit vhodný, dostatečně dimenzovaný a členitý prostor, navíc s podněty, které umožní co nejpřirozenější projevy, ať už jde o pohyb, přijímání potravy, nebo o reprodukční chování, nemá smysl konkrétní druh vůbec chovat. Týká se to i zázemí, kde třeba tropická zvířata tráví velkou část roku. Proto nikdy nebudeme v Brně mít slony. Je to citlivé zvíře, které potřebuje perfektně zorganizované a natrénované ošetřování i sociální kontakty stáda, a to i v zimě, kdy je ve stájích. Ty musí být stejně prostorné jako venkovní výběh. I u starých objektů jsou nejdůležitější životní podmínky. Že je někde rezavá voliéra, to je zvířatům jedno. Z pohledu návštěvníka se ale jedná i o estetiku, která by neměla rušit. Někde to lze vyřešit poměrně snadno. Nedávno jsme udělali drobnou přestavbu expozice sov, instalovali jsme nové pletivo, trochu jsme zvětšili prostor a výsledný efekt je moc dobrý.
Jak je nová stavba komplikovaná?
Hlavně je to běh na dlouhou trať. V dnešním propojeném světě je možností hodně, existují už i specializované kanceláře, ale zahraniční architekty nezaplatíte, i ti tuzemští jsou relativně drazí. Stále se posouvají parametry, jak mají expozice, výběhy a ubikace vypadat. Druhy v přírodě ohrožené vyhynutím mají speciální programy, aby chov probíhal koordinovaně. Je nutné mít po celém světě dostatečně pestrou skupinu jednotlivců, abychom v případě, že se cokoliv stane, mohli z tohoto genetického materiálu vybudovat dobrou a silnou populaci, ze dvou zvířat už to nejde. Sdílení mezinárodních zkušeností a setkávání specialistů na různých úrovních má nezastupitelný význam. Každý druh má svého zkušeného koordinátora, který poměrně vstřícně komunikuje i s tak malou zoo, jakou jsme my. Když se mu pak ozveme třeba kvůli tygrům sumaterským, tak probíráme nápady naše i architekta, vybavení, materiály, zabezpečení, jde o diskusi mnoha oborů. Nakonec nejsložitější je ale zajistit na realizaci peníze.
Má se kdo o zvířata i chod celé zoo starat?
Mohli bychom mít méně lidí v kancelářích a víc u zvířat a na údržbu areálu. Velká pozornost se věnuje krmení. Namíchat jídlo, které plnohodnotně nahradí například rostliny, které rostou na druhém konci planety, aby mělo potřebné živiny a aby zvířatům chutnalo a prospívala po něm, to je velká věda. Srdcem zoologické zahrady jsou pak ošetřovatelé. O zvířata se starají, krmí je, uklízí po nich, jsou s nimi v denním kontaktu, jako první poznají, když má zvíře nějaký problém. To jsou neocenitelní lidé. Je třeba, aby tyto profese nebyly přetížené, aby se zlepšilo jejich ohodnocení a měly prostor se vzdělávat. Stavu areálu by také pomohlo, kdybychom měli více než dva zahradníky a dva lesníky.
Kam byste mě kromě Brna pozvala do zoo?
To je strašně nespravedlivé vybrat ze stovek zoo. Když už jsme mluvili o slonech, jeďte se podívat do Curychu, kde pro ně mají opravdu důstojný výběh i prakticky stejně velký vnitřní pavilon.
Radana Dungelová
V Zoo Brno již čtyři roky pracovala jako vedoucí Útvaru mezinárodní spolupráce. Dříve působila v Nadaci Partnerství, devět let žila v Brazílii jako manželka diplomata – velvyslance České republiky. Angažuje se v popularizaci témat spojených s životem zvířat v přirozeném prostředí a ochranou ekosystémů, publikuje a podílí se na filmových dokumentech a knihách s touto tematikou.
„Děti by měly chodit do zoo žasnout nad přírodou a rodiče s nimi. Můj sen je takový, že po tom pěkně stráveném půldni nebo dni každý z nich bude rád, že byli spolu, viděli zajímavá zvířata v hezkém prostředí, dobře se najedli, koupili si suvenýr, který pomůže záchraně ohroženého druhu, ale hlavně že vědí o přírodě, o jejích složitostech a tajemstvích víc, než když k nám přišli,“ říká Radana Dungelová a k budoucnosti zároveň dodává: „Když máme základy v podobě dobré zoo, pojďme z ní udělat opravdu špičkovou. Jestli chceme, aby byla brněnská zoo členem mezinárodních asociací, tak pro to musíme něco udělat. A taky to něco stojí. Věřím, že nás v tom Brňané i další návštěvníci ani město nenechají.“
